Dříve jsem se zařekl, že budu hájit ideje, které jsem si zvolil za své.
Ale jak to bývá, člověk se vyvíjí a je nestálý, přicházejí nové ideje a mnohdy nahrazují ty staré.
Stále mě dojímá vlastenecká poezie a patetické záblesky vzpomínek, avšak filosofie mne dovádí k poznání, že je třeba oprostit se od malicherného dojmu vlastního vědění.
Nejsem šťastný při pomyšlení, že "zrazuji" ideje, kterým jsem se zaslíbil, ovšem jak přichází nové poznání, hráze předsudků se hroutí.
Na druhou stranu ještě stále věřím, chci věřit. že moudrost a vlastenectví nemusí stát proti sobě.